La Saga de l'Univers - Claude Fernandez - Éditions Sol'Air - © Éditions Sol'Air - 2007

TŘETĺHO KVĚTNA 1808

Tres de Mayo, křik, zvonění hrany
Třetího května, zvonění na poplach.
Horké kulky tříští lidské hlavy,
skupiny mučedníků jdou Smrti vstříc.
Lucerna pochmurná, zsinalá, osleplá
bez milosti, jako vrah, svítí na muže
který je bezbranný, s rukama nahoru, zděšený.
Třetího května, zvonění hrany, Třetího května, rekviem
za vyvrácení Španělska, které hyne
za zničení Španělska, které umírá.
Vesnice, osady, vypálené, se zemí srovnané.
Města znetvořená, zničená, zpustošená.
Třetího května, čety, truchlivé průvody
řady odsouzených, zástupy obětovaných
popravy bez soudu, pověšením, zastřelením.
Spolu s Mameluky, křestanskými nepřáteli
Napoleon postupuje napříč Kastilií.
Turci čekají, že zotročí španělskou zemi
Mohamed je povolán, aby rozdrtil Marii.
Třetího května, křik, Třetího května, řev a vytí
národa zužovaného, lidu, který bude zavražděný.
Král je neviditelný, také armáda a pravomoc zmizely.
Hrstka nadutých vyvolenců zemi utápí
troška vzdělanců dýku do španělské hrudi vráží
žáci Voltaira to jsou, Rousseaua stoupenci.
Co ještě zbývá z těch mravních sutin?
Lid, který povstal, lid poražený, lid zraněný.
Ale Panna Marie se tyčí a Španělsko znovu ožívá.
La Virgen del Pilar se bojovníkům zjevila.

Panna Marie bolestná Španĕlskou Zemi osvítila.

Už ji nic neponíží, nic ji nepodrobí.
Ta žena zde, nemravná, domýšlivá, povýšená
je jako Republika urážlivá, nestoudná.
Ta matka, prostá, pokorná, dobrotivá
je Madona, vznešená, k ubohým milosrdná.
Španělsko vstává z mrtvých, sbírá síly.
Jako velké tělo, rozedrané, pohmožděné
které se zvolna k životu probouzí
jehož údy oddělené opět přirůstají
jehož rány hluboké pomalu se hojí.
Kde se tu objevili všichni ti střelci a jezdci?
Tam, kde se dříve vše prázdnotou skvělo
jako zázrakem teď ozbrojené oddíly stojí.
Odkud sem přišli, odkud se vynořili?
Všude vzpoura samá, všude povstání.
Zločiny a tresty, tresty, msty a pomsty
konvoje napadené, vojáci zabití.
Třetího května, výzva, signál, povzbuzení.
Třetího května, den procitnutí, obnovy, obrození.
Třetího května, den vzepětí, vzpoury, povstání.
Burgos zničený, přemožený, Burgos osvobozený.
Saragoza, cizím vojskem obsazená,
Saragoza cizím vojskem vystěhovaná.
Pomsta však Napoleona nemine
neboť muži za zemi svých předků bojují
neboť i ženy se pro zemi svých předků bijí.
Když partyzán padne, jiný ho nahradí
kdyz kanonýr padne, žena ho zastoupí.
Jméno Svoboda, klamavé, zfalšované
ze zašpiněných zdí a štítů je smazané.
Murat v rozpacích, Murat zmatený
Murat roztrpčený, Murat hněvu, vzteku plný
horečně násobí útoky, násobí stíhání.
Otázky si klade, posléze se podřizuje.
"Proč tento neúspěch, ten jsme nepředvídali.
Proč tento nezdar, proč nás tak zavrhli.
Je možné, že ta země zaostalá, se nám tak brání?
Máme nejlepší vojsko, Evropu jsme si podmanili.
Naše hrdinné oddíly odvážně vypudily
Rakušany shromážděné před mostem u Arcolu
stali se z nás hrdinové i na mostě u Lodi
dobyli jsme též pevnost v Ulmu.
Přemohli jsem Prusko, s jásotem nás vítali
v ulicích Berlína, jako vítěze nás tam slavili.
Zde však naše prapory slávou ověnčené
jsou chudými vesničany zničené a ponížené
prostými partyzány s hanbou poražené.

Lid ubohý, nevzdělaný, podvědomě vše chápe
lépe než nějaký učenec, rozumem zmatený
lépe než myslitel, ideologií oslepený
jehož všechen zdravý rozum v učení se ztrácí.
Intelektuál omezeným vzděláním prodchnutý
se může mýlit více nežli hlupák nevědomý.
Lid, který se nenaučil ani psát ani číst
násilně, povstáním, projevit se umí.
Vidle, nože, kosy, jsou řečníci pádní
ze zlosti a ze zklamání promlouvají.
Císař a Imperium mají tvář potřísněnou
vidinou nevinných, ohavně umučených
hroznou skvrnou blátivou, hanebnou.
«Žalujeme, popíráme vaše učení, zhoubná, ničivá
žalujeme, popíráme vaše sektářství, nově zrozené
horší než středověký fanatismus, tyranské, marné.
Žalujeme. Proti Francii a Revoluci se stavíme.
Proti Francii, tomu obru hladovému se tyčíme.
Žalujeme, popíráme Lidská Práva, šálivá.»
Třetího května, velikost, sláva, hrůza, bezuzdné běsnění.
Třetího května, pevná rozhodnutí, vůle, přesvědčení.
Celá země odmítá národnostní vymýcení
celá země se brání proti zotročení.
«Protestujeme proti vnucování nových myšlenek
odporné licoměrnosti kosmopolitismu
a hanebné domýšlivosti universalismu.
Nikdy nepřemůžete španělskou půdu.
Ani pušky, ani kule, ani bajonety nezvítězí
nevnutí nám moc, která se sem z Paříže valí.»

Krvavé poselství blesky svými ozařuje
daleko za hranice Evropskou noc.
Přelétá přes Pyreneje, k Rýnu dosahuje,
od Tajo k Volze, od Rio Genil k Dunaji
od bouřného Atlantiku k zasněženému Uralu
od Středozemního k Azovskému moři pluje.
Náhle sílu, energii vojskům poskytuje
ve sněhu a ledu jim teplo dodává.
Napoleon není již ten hrdina nepřemožitelný.
Obluda, která Evropu svírá, se jednou se zhroutí.
Řezník, který Evropu rozdírá, se jednou sesune.
Však my ho sesadíme, my ho odsoudíme.
Křik a lání se rozléhá, Fichte ho slyší, poslouchá.
V pojmech, rétoricky, ho vyjadřuje
Johann Fichte, Sas, si troufá zneuznat
pokrok, vítězství osvíceneckého hnutí.
Johann Fichte, Prus, čest, hrdost
důstojnost německého lidu opěvuje.
Urvolk, v záři, pro časy budoucí se připravuje.

Tres de Mayo, strnutí, zděšení, hrůza.
Třetího května, výzva, boj, jitřenka, naděje.
Umělec popisuje beze slov tato střetnutí
štětec pouze v olejové barvě namáčí.
Francisco de Goya y Lucientes, děsy války
Francisco de Goya, válečná neštěstí.
Jeho pohled do hloubky proniká, vyděšený
propast Smrti vidí, nekonečná utrpení.
Jeho umění, jedinečné, kouzelné, geniální
i nejspodnější ohavnosti v ušlechtilost mění.